Založeno, zdíme
Tento článek bude tak trochu souhrnný, protože po založení první řady, které bylo složitější a zdlouhavé (každá tvárnice se musela samostatně měřit vodováhou a musela se hlídat, aby byla založena ve správné výšce, aby byla srovnaná se zbytkem stěny, a navíc aby nová zeď někam "nepadala"), tak konečně nastalo samotné zdění. To již šlo lépe, protože stačilo natáhnout provázek a pomocí vodováhy pouze kontrolovat. Po pár kyblíkách jsme se naučili jakou konzistenci má mít správně namíchané lepidlo, tedy tenkovrstvá zdící malta. A naučila se to hlavně Vlastička, která jako správný přidavač celé léto poctivě vrtačkou míchala jeden kyblík za druhým.
Následují fotky od 18.6 do 6.7.2016
Druhý víkend jsme ještě neměli správnou pilu, nějak se opozdilo její dodání, tak jsem musel obětovat jeden plátek klasické pily na dřevo.
Zedník tatík :-)
Maminka nám "doma" pomáhá s úklidem. Celé léto poctivě uklízí a odváží veškerý bordel ze stavby. Moc jí za to děkujeme :-)
S novou pilou, speciální na porobeton to již šlo o dost lépe. Přece jen 34 vidiových zubů se zakousne do Ytongu mnohem lépe. Elektrická by se hodila ješt víc, ale za tu cenu ať si jí nechají, takhle mám alespoň vypilovanější bicáček.:-)
Ze začátku se nám ještě dařilo s profesionály stavícími vedle držet krok..:-)
Najednou jsme zjistili, že už na další řadu nedosáhneme, tak jsme začali budovat provizorní stupínky a lešení.
Palety s Ytongem postupně ubývaly a zeď okolo krásně rostla.
Vlastička obdivuje svojí novou káru (též známou jako "stavební auto", ale to jí neříkejte :-)
V létě bylo opravdu krásně teplíčko, a tak jsem velmí často užil speciální montérkové kraťasy :-)
Po práci legraci, aneb jóga se dá cvičit všude :-)
A jak jsem na jaře prohlásil, že letos nebudu mít čas na sekání trávy, tak se mi to celé léto splnilo, protože se postupně u sekačky nebo křoviňáku vystřídali snad všichni. Petr to dokonce držel letos v ruce poprvé, ale dnes je z něj již profesionál. Jinak sekala hlavně moje maminka, která udržovala stále stejnou výšku trávníku .Vlastičky rodiče dokonce jejich křoviňák strhnuli a museli ho opravovat a i Vlastička si vyzkoušela jak se s ním seká, a občas k nám kousek zajela i teta Eva se sekačkou.
Nejkrásnější zedník, tedy zednice, moje zednice :-)
Pomalu nebylo z čeho stavět a tak jsme museli objednat další Ytong, ale o tom až v dalším článku.
A jedno bonusové foto na konec:
